archeologie-1První tři písmenka abecedy, která jen tak ledabyle používáme v dennodenní komunikaci, ale když je přilepíte k sobě, najednou vám evokují vzpomínky na něco, co jste kdysi aspoň jednou prolistovali, nebo slyšeli, že o tom mluví váš spolužák v třetí lavici u okna anebo jste se do toho zbláznili tak, že jste se hned po prvním rande s touto veličinou stali jejími věrnými otroky a konzumenty. Těch pár listů sepnutých dvěma sponkami, skrývajících návody k obrovským dobrodružstvím totiž veličinou byly. Naše milované ABC.

Ábíčko, jak se mu familiárně přezdívalo a přezdívá snad dodnes, neformovalo jen generace mladých „techniků a přírodovědců“, ale především modelářů. ABC rovná se vystřihovánky, to vyplyne při dotazu na tento časopis jistě z mnoha úst. A jelikož za pár let tomu bude bratru šedesát jar, co první časopis s výše uvedeným podtitulem vyšel, už má za sebou dostatečný počet dekád, aby se došlo k nějaké sofistikované reminiscenci a to takovým způsobem, který by oslovil nejen ty, kteří se ohánějí nůžkami a lepidlem, ale i ty, pro které jsou padesátá až sotva vylíhnutá léta sedmdesátá dvacátého století nepochopitelným pravěkem, exotickým jako předaleké zahraniční destinace. Chválabohu se takoví lidé našli, dlouholetí přátelé a tahouni tuzemského papírového modelářství, tři chlapi, kteří se nebáli náročnosti a s nadšením sobě vlastním začali pátrat. A to co vypátrali, si nenechali pro sebe. Ing. Stanislav Fajkus, Robert Pavelka a Josef Kropáček, to jsou ta jména, která za vznik tohoto projektu „papírové archeologie“ mohou.

Zpět ale k samotné knize. Nultá kapitola se snaží přehlednou formou definovat samotnou podstatu skladby rodícího se a následně své čtenáře získávajícího mladého periodika, populárně-naučného časopisu v plenkách, který se teprve musí prodrat na výsluní a tam co nejlépe a co nejdéle vydržet. Pak už začíná řazení po kapitolách. Není to však tak, že by každá kapitola byla věnována každému ročníku, přeci jen, ještě pár let se o vystřihovánku na stránkách ábíčka nezavadí, ale vše souvisí se vším a tak nás autoři provedou prvopočátky modelařiny všeobecně – od střihů, které se musely přenášet na jiné materiály přes drobné poletušky z běžných domácích potřeb až po sofistikované nákresy hraček s vlastním pohonem, na které však již musel mít zdatný rodič pro svého synka malou vybavenou dílničku.

Poté se již s autory dostáváme k historicky prvnímu modelu vůbec a od něj k nejdříve váhavému, sporadickému vydávání až k prvopočátkům pravidelné produkce, která začala formovat první stabilní generace papírových modelářů. Text je občas jemně prodchnut žertovnou poznámkou k tehdejší době, ale ne za každou cenu a tam kde tyto droboučké bonmoty jsou, sedí naprosto perfektně.

Jenže i sebezábavnější vylíčení ábíčkovské historie by vyznívalo nedostatečně, kdyby k němu nebyly přidány obrazové materiály. A jelikož se tato publikace zve encyklopedií, nějaké ty obrázky bychom tam jaksi očekávali. Ony tam obrázky jsou, ale ne jen tak nějaké. Pánové autoři plus další pomocníci modeláři sami osobně slepili prezentované historické modely, nadmíru kvalitně je vyfotili a opatřili samozřejmě doprovodným textem, osvětlujícím doslova co a jak. A třeba taková kompilace legendární „Fluora rallye“ na straně 56 nebo dvojstrana 76 a 77 (opravdové Matchboxy versus jejich papírové nápodoby)… tyto obrázky by se člověk nestyděl vylepit jako velkoformátové plakáty na zeď. Nemůžeme nezmínit ani drobné reprinty stránek dobových ábíček, fotografie z modelářských soutěží a další a další materiály, ke kterým se autorská skupina měla šanci dostat. Nechybí ani osobní vzpomínky několika aktivních modelářů z různých koutů republiky na to, jak je přímo ABC ovlivnilo na jejich budoucí životní cestě. Na závěr publikace jsou připojeny i autorské profily dvou nejvýznamnějších autorů papírových modelů v tomto období, archeologický atlas, věrně kopírující formát a grafickou úpravu nezapomenutelných Atlasů ABC a raritní model vlakové soupravy, který konečně po padesáti letech mohl spatřit světlo světa jako plnokrevná vystřihovánka.

Grafická podoba knihy je díky dozoru Pavla Skokana a jeho vydavatelství Mega Graphic vynikající, křídový papír, přehledné „rámečky“ doplňujících informací, kapitoly jsou jednoduše odděleny pomocí barevných proužků na ořezu stran a stránkování ve stylu papírového dílku je velmi vkusné a vtipné.

Samozřejmě se nabízí otázka, jestli je tato publikace užitečná i pro čtenáře mimo modelářskou obec. Odpověď zní ano. Pro zájemce o historii československých tištěných periodik bude Papírová archeologie bezesporu cenným pramenem informací. Nezbývá než si přát, že pokud se se stejnou vervou, péčí a láskou připraví i další díly této pozoruhodné publikace, papírová archeologie nebude brzy jen splněným snem tří srdcařů plus jejich kamarádů, ale připraví si dobrou půdu k tomu stát se sofistikovanou zájmovou disciplínou.

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články