Černá vlhká temnota,
a v ní Ned Stark přemítá,
co, proč a jak udělal,
neví, co s ním bude dál.

Kdybych měl vícero chvil,
a s Robertem promluvil,
varoval před nebezpečím,
nebyl by teď v smrti péči.

Řekl bych mu: „Vládče můj,
jako sluha věrný tvůj,
rád bych ti dal malou radu,
čekej od svých bližních zradu.“

Dopřál by mi svého sluchu,
přátelsky dal na předtuchu,
prověřil by všechny šmahem,
odhalil, kdo má být vrahem.

Svoji ženu vyhnal by,
k tatínkovi za hradby,
svého švagra poslal teď
a navždy hlídat Zeď

Tywin nebude pořádat bály
v sálech Casterlyovy skály,
hrad připadne trpaslíku,
Tyrion je pánem vmžiku.

Pak drozda i s pavoukem,
vyhnal by pryč obloukem,
Malíček o Harrenovu
touží planě, zas a znovu.

Obloustlý lord Varys,
oddaný Daenerys,
pluje lodí v Úzkém moři,
strachem z trestu srdce hoří.

Robert čerstvě rozveden,
nevynechá ani den,
při hledání nové ženy,
vdavekchtivky připraveny!

Pokud by mne poslechla,
na trůn by pak usedla
dcerka krásná a vřelá
Oberyna Martella.

V zemi by se přálo míru,
a já bych tak živil víru,
že se vrátím brzy snad
k rodině na Zimohrad.

Jenže to se nepodaří,
v žilách krev se vzteky vaří,
Robert rozpadá se v prach,
já tu sedím sám a v tmách.

Brzy pro mne přijdou si,
můj život se vytrousí,
vyteče ven s hranou meče,
smrti se už neuteče.

Já jsem jenom malé smetí,
bojím se však o své děti,
čert to vem, že smrt se blíží,
snad jim nikdo neublíží.

Slyším kroky v mokrých tmách,
spálil jsem se v těchto hrách,
myslím s láskou na Cat svou,
aťsi mne k pokleku zvou!

Líbí se ti tento článek? Přidej ho na Top Články